Poznáváte své otázky?
Máte někoho blízkého, kdo užívá drogy a vy si přejete, aby ho zavřeli do léčby nebo mu někdo jakkoli pomohl? Prosíte svého milovaného, aby přestal, děláte první i poslední a vnímáte pouze sliby?
Znám takové situace z více úhlů pohledů, protože jsem sám člověk, který dříve užíval drogy a současně za své aktuální abstinence jsem si vyzkoušel pozici, kdy můj blízký užíval a já se mu snažil pomoci. Jmenuji se Michal Hanzl a byl jsem závislý 20 let na tvrdých drogách. Prošel jsem výkonem trestu a aktuálně působím jako recovery kouč a pracuji s lidmi se závislostí i jejich osobami blízkými na základě svoji vlastní zkušenosti. Působím v projektu ZNOVU SPOLU, ale také ve své vlastní praxi.
S podobnými dotazy se setkáváme při práci s rodinnými příslušníky často. Dotazy respektuji a rozumím jim. Žádný hloupý dotaz neexistuje, proto se nebojte ptát, získávejte informace, vzdělávejte se, jak to nejvíce potřebujete.
“Můj syn fetuje, můžete ho zavřít do léčebny nebo mu pomoci?“
“Můj syn chce teď přestat fetovat, je připravený se léčit, ale nástup je možný až za 3 měsíce. To je hrozně dlouhá doba.“
Když se nyní zaměřím na první otázku, každý rodič, partnerka, sourozenec či kamarád, uslyší stejnou odpověď a je jedno, zda se ptá v sociální službě, u lékaře, v léčebně, u psychologa či u psychiatra.
“Váš syn musí chtít pomoci.” Veškerý začátek pomoci závislému začíná u JÁ CHCI.
S touto informací se opravdu někteří lidé těžko srovnávají. “Jak je možné, že nikdo nepomůže, když se můj syn těma drogama ničí.”
Milí čtenáři, opravdu nejde nikoho násilím zavřít do léčby, pokud dotyčný není ohrožující na životě sobě či ostatním. A věřte, že i kdyby se tak stalo, aby se dotyčný věnoval své závislosti, musel by skutečně on vnitřně chtít. Jakmile se tak stane, závislý člověk natáhne ruku pro pomoc, musím říci, že je v České republice výborný propracovaný systém pomoci oproti jiným státům. Člověk si může vybrat způsob léčby, a to od ambulantní pomoci, tedy klient pravidelně dochází do služby sám, po pobytovou léčbu, při které je klient dobrovolně hospitalizován v psychiatrické léčebně na období 3 – 6 měsíců nebo v terapeutické komunitě až na jeden rok. Po ukončení léčby se nabízí následná péče ve formě doléčovací centra, kde je prostor na přípravu žít již svůj vlastní život
Ale CO KDYŽ SE ČLOVĚK LÉČIT NECHCE?
Představím vám ve zkrácené formě reálný příběh a následně na dotaz odpovím:
Matka se trápí závislostí svého syna. Platí jeho dluhy, živí ho a čeká na den, kdy se syn rozhodne jít léčit. Víte, takových dní a měsíců může být spousty. Jednou však dojdou spolu do jakékoli sociální služby či k lékaři s informací, že chce syn jít do léčby. Tady a teď. Ale dozví se, že čekací doba je až 3 měsíce.
Synovi bude nabídnuta možnost ambulantního docházení na terapie či poradenství s cílem podpořit a udržet motivaci ke změně a nastoupením do léčby.
“ALE ON JE ZROVNA TEĎKA MOTIVOVANÝ.”
Rozumím každému stéblu, kterého se člověk může chytit. Ale v tomto případě vyjde najevo, zda je klient skutečně motivovaný v sobě něco změnit nebo zda je to chvilkové rozhodnutí, když člověk neví, kudy kam. Skutečně motivovaný člověk, připravený na změnu do léčby nastoupí i za 3 měsíce. (Byť mezitím stihne třeba ještě několik feťáckých jízd.) Ze své vlastní zkušenosti mohu říci, že motivace ze strany rodiny, z vnějšího prostředí je pro změnu málo dostačující. (Byť je to to jediné, co jako rodina můžete). Dokud jsem se nedostal na své totální dno, nikdo a nic mi nepomohlo, než jsem opravdu sám začal chtít. A nejen já.
Závěrem chci říci, pokud řešíte podobnou situaci a máte vedle sebe člověka, který vážně nechce, zastavte se a zaměřte pozornost na sebe a své prožívání. Můžete tuto situaci probrat sami se sebou nebo se nebojte obrátit na recovery kouče či jiné odborné pracovníky.
Určete si pevné hranice pomoci, kterou nepřekročíte. Můžete pomoci. Je jasné, že nezahodíte lásku ke svému dítěti. ALE má to své ALE. Naučte si stanovit své hranice pomoci. Myslete na sebe, uvědomte si svoji hodnotu, sebelásku, ochraňte si svoje bezpečné prostředí a až potom se můžete pustit do úvahy, jakým způsobem budete pomáhat někomu jinému.
Často se nejen maminky dostávají v životě do bodu, kdy zapomenou na sebe a trpí synovi jeho výlevy s myšlenkou, že mu chtějí pomoci. Z lásky mu raději dají peníze, aby nemusel krást.
Tento jev je označován jako podpora závislosti – byť je nevědomá a myšlena dobře.
Nejvíce pomůžete, když přestanete pomáhat. Když se syn dostane do fáze, že už naseká tolik blbostí, že si o tu pomoc řekne sám. TO JE PŮDA PRO VŠECHNY PRACOVNÍKY A PRO CELKOVÝ SYSTÉM POMOCI, KTERÝ JE, JAK JSEM ZMÍNIL, VELMI KVALITNÍ. Jakmile klient natáhne ruku, pomoc je obratem nabídnuta.
A další důležitá věc – může to trvat tak dlouho, jak to váš blízký potřebuje. Nemusíte souhlasit s jeho rozhodnutím. Ale můžete pracovat na sobě, abyste tuto situaci zvládali. A na to nemusíte být sami. Nemusíte trpět.
Autor: Michal Hanzl