Může se člověk se závislostní minulostí někdy věnovat pomoci druhým?

Je přípustné, aby člověk, který užíval drogy nebo byl odsouzen za trestný čin a strávil čas ve výkonu trestu seděl u stolu s úředníky či jinými odborníky?

Odpovědi získáte čtením textu níže:

Jmenuji se Michal Hanzl a jsem přesně ta osoba se závislostní a vězeňskou minulostí. Aktuálně působím v projektu ZNOVU SPOLU jako recovery kouč a dále ve své soukromé praxi. Více o mě najdete na webu: https://www.zmenajemoznost.cz/

Od své dlouhé závislostní minulosti jsem došel do svého aktuálního života a své práci a díky tomu všemu jsem pro vás mohl připravit tento článek s informacemi. V září 2023 jsem se zúčastnil setkání Unie lidí se zkušeností se závislostí. Čím se Unie zabývá? Unii tvoří, jak již bylo zmíněno, lidé se zkušeností se závislostí, kteří se aktuálně věnují tématům a strategiím, kterých chce Unie docílit a jsem nesmírně rád za veškeré dění tohoto shromáždění. Pokud se někdy zúčastníte takového setkání, pochopíte, jakým způsobem lidé se zkušeností se závislostí přemýšlí o své práci a co díky své životní zkušenosti chtějí do společnosti přinést.

Na otázku, zda je přípustné, aby lidé s temnou minulostí mohli sedět u jednoho stolu a dokonce dostat minimálně šanci mluvit do systému, jak pracovat s lidmi se závislostí nebo s vězni ze své vlastní zkušenosti, odpovídám ano. Kdo jiný může podat reálnější pohled, než samotný člověk se zkušeností?

Na setkání s UNIÍ jsme probírali pojem destigmatizace, abychom se pokusili o eliminaci nesprávných závěrů a očerňování lidí. To souvisí se změnou přístupu, porozumění drogám a závislostem, na základě vědeckých poznatků a osobních zkušeností.

Co tím bylo myšleno? Běžně se ještě dnes setkáte s názory, jako jsou například:

“Drogy jsou špatné a jsou příčinou závislosti.“

“Nelegální drogy vadí, ty legální ne.”

“Užíváním drog se pouze vyhýbá své odpovědnosti“

“Feták fetákem je prostě navždy.“

Víte, závislost je celoživotní proces. Závislost se během života vyvíjí a každému člověku funguje jiná životní strategie na její zvládnutí. Pokud nějaká existuje. Není možné používat jeden metr. Někomu prostě práce s bydlením pomůže, někomu ne. Jsme jedinečné bytosti na této planetě. Stejně tak neznamená, že když člověk stráví čas v léčebně, že bude vyléčený. Závislost se nedá vyléčit. Lze pochopit sám sebe a posílit svoje vnitřní zdroje k abstinenci. A to souvisí s dalším důležitým bodem z dnešního setkání, a to je změna přístupu. Doporučujeme, aby se každý zamyslel nad konkrétním příběhem, než začal činit pracovní kroky.

Další téma, které se Unie věnovala, bylo zapojování lidí se zkušeností se závislostí do služeb a do drogové politiky. Věřte, že my abstinující lidé, ať už máme jakoukoli minulost, ale žijeme nyní řádně – chceme být přijati do procesu dění, do služeb, které pomáhají závislým lidem, do projektů a aktivit lidí z měst a organizací, které rozhodují o způsobech práce a financování léčeb. Chceme sedět u jednoho stolu s lidmi, kteří rozhodují o nás bez nás. Ti, kteří rozhodují o našich následovnících – lidech, kteří v současné době užívají omamné látky, jako jsou drogy včetně alkoholu. Chceme, aby naše zkušenost a náš hlas mohl mít vliv na další vývoj drogové politiky a způsoby pomoci.

Je však důležité zmínit, že osobní zkušenost neznamená, že jsme jediní a dokonalí odborníci na závislosti. Opravdu ne. Osobně vnímám, že bychom v procesu měli mít své místo, ale stejně tak to místo patří opravdu lidem, kteří se poctivě v konkrétním tématu vzdělávali, lidem, kteří mají mnoholeté zkušenosti ve svém oboru a také všem ostatním, kteří do procesu patří.

Je mi blízká kombinace postojů lidí z různých odvětví. A proto se i my, ti, co mohou přinést svoji vlastní zkušenost, rádi zapojíme do přemýšlení a tvoření nových způsobů práce se závislostmi. Víme, co nám pomohlo. I náš hlas má svoji váhu.

A nejen my. Rádi bychom doporučili dát šanci i rodinám a osobám blízkým. I oni mají co říci.

Proč tohle všechno? Celospolečenská změna. Vznik závislosti má svoji příčinu. Vzniká, protože už od dětství čelíme situacím, se kterými si neumíme jako děti poradit. A na základě naší jedinečnosti, reagujeme na jednu situaci každý úplně jinak. Byť se pro jednoho člověka může stát posměch skupiny dětí na jiné dítě málo traumatizující situace, pro jiného člověka to může mít následek na celý život. Slyšel jsem párkrát při komunikací lidí – “Já jsem taky viděl otce, jak mlátil matku a nefetuju. ” “Já mám taky oba rodiče ochlasty a nechlastám.”

O tom je ta jedinečnost, jak jsem zmínil. Každý z nás reaguje v životě na věci jinak. A někdo umí takové těžké traumatické situace v sobě potlačit a vyřešit ji po svém, aniž by spadl do závislosti, jiní zvolí cestu řešení této vnitřní bolavé situace drogami či alkoholem.

Všeobecně se již ví, že nás od dětství společnost málo učí vlídnosti, pochopení, jedinečnosti. Ale jak nás to mohou lidé učit, když tak sami nebyli vychováváni? Když to sami ještě neumí? Když jsou sami zraněni svými zraněními?

Společnost jde dopředu a více se učíme a snažíme být lepšími lidmi. Nedávno se mi stala situace, kdy jsem přišel z práce domů a můj starší syn se celý den válel doma na gauči a neudělal ani jednu jedinou věc, p kterou jsem ho požádal. Projevil jsem svůj postoj. Měl za celý den napsat jeden krátký text. Následně, když jsem mu vynadal, mi v hlavě zněly slova mého otce, který mě jako dítě nechával psát do pozdních večerů důvody na papír, proč zlobím. A opakoval mi, že budu u stolu sedět tak dlouho, dokud to nedopíšu. V ten moment, kdy jsem synovi vynadal, jsem měl na jazyku slova, že tu bude sedět tak dlouho, dokud to nedopíše..

Nechtěl jsem mu však páchat trápení, které jsem zažil já. Všichni se životem učíme a snažíme se být lepšími lepšími lidmi. Byť jsem mu vynadal, snažil jsem se, abych mu neublížil. Ale že je třeba plnit si své úkoly. Udělal jsem to nejlépe, jak jsem uměl. A s vědomím vyvarovat se chování, které mě jako dítěti ubližovalo.

V neposlední řadě je pro nás důležité se vzájemně podporovat a stále vytvářet síť peer pracovníků (pracovníky se zkušeností se závislostí) a recovery koučů, abychom sdíleli společně své životy a zkušenosti s abstinencí a zkušenosti z pracovních pozic.

Víte, cítím, že my peer a recovery koučové a my další se svým příběhem, jsme tak trochu jiní, a proto potřebujeme být pravidelně v kontaktu v kruhu lidí, kteří měli podobnou minulost. Čerpáme z toho kruhu obrovskou sílu, energii, podporu a sílu😊. Ale o tomto tématu někdy příště 😊.

Autor: Michal Hanzl